středa 10. srpna 2016

O chůzi



Když dítko udělá první kroky, je z toho velká sláva. Postupem času však přijde kolo, auto, motorka, a ten nejpřirozenější pohyb ze všech pomalu upadá v zapomnění. Doba se zrychluje a běžná chůze pro přemístění se již nestačí.

Generace mých rodičů a prarodičů byla zvyklá chodit pěšky několik kilometrů za každého počasí do školy nebo na nedělní návštěvu k příbuzným do sousedního města. Člověk 21. století chodí minimálně, sedavá práce z nás dělá místo člověka vzpřímeného člověka sedavého. Jako kompenzaci nedostatku pohybu se pak v pár hodinách týdně snažíme dohnat to sportovní aktivitou, což nás už ve věku po třicítce dovádí do ordinací lékařů. Jezdíme auty, hromadnými prostředky nebo aspoň na kole a děti vozíme neúměrně dlouho v kočárech, ačkoli již dávno umí chodit. Je to pro nás pohodlnější, spěcháme, nemáme čas.

Chůze Vám umožňuje vnímat Svět v tom správném lidském měřítku. Nejste zrychleni žádnými prostředky a čas, prostor a lidi kolem vnímáte v přirozené rychlosti tak, jak skutečně plyne. Když procházíte krajinou, vnímáte každý její detail z různých úhlů tak pomalu či rychle, jak jej míjíte. Každý krok se Vám vryje do paměti. Vnímáte změnu krajiny i klimatu, cítíte vůně a slyšíte zvuky.

Chůze je nejpřirozenější pohyb, prospívá fyzické kondici člověka i jeho mentální síle. Pravidelný rytmus kroku, dechu a tepu působí meditační formou. Během prvních dní se naučíte vnímat čas i bez hodinek, odhadnout vzdálenost i dobu, za jakou tam dojdete. Vše plyne tak přirozeně, jaké je Vaše tempo. Zklidníte se.

Ačkoli ráda jezdím na kole, nikdy mi nepřišlo na mysl jet na kole i Camino. Chtěla jsem jít po zemi tak moc, že jsem celou cestu šla v botech barefoot, ale o tom až jindy.

Když procházíte Camino de Santiago, uvědomujete si každý krok, někdy velmi bolestně. A to Vám připomíná, jak velký dar je, že chodit můžete. Nikdy nevíte, kdy je to krok poslední.