čtvrtek 18. srpna 2016

O Cílech a Cestách



Tak jako k životu, i ke Caminu lze přistupovat několika způsoby.
Můžete si stanovit Santiago (nebo Finisterru etc.) jako cíl, jít za ním přesně vytyčenou cestou a neuhnout ani o krok. Sledovat kilometry, převýšení, plánovat každou zastávku.

Nebo můžete brát cíl jen jako ukazatel směru, vodítko a jít k němu tak, že Cesta vede Vás. Jste smířeni s tím, že své kroky neřídíte zcela stoprocentně vy, ale užíváte si každý krok.

Stejně jako v životě, ta první varianta není vždy možná. Málokdy můžete jít přesně vytyčenou trasou rovnou k cíli dle svého plánu. Život i Camino má s Vámi většinou svůj vlastní záměr, vše nenaplánujete.

Asi šestý den vyslechnu rozhovor dvou Poutnic, které se potkaly vloni na Caminho central a letos spolu putují po Caminho da Costa. Dvě dámy ve středním věku, které si užívají každého dne a diskutují o tom, co je další dny čeká. Zarazí mě ležérně prohlášená věta „Santiago nikdy nebylo cílem!“ . V tu chvíli to nemůžu pochopit a připadá mi to jako alibismus, proč nedojít. Za pár dní je mi to však zcela jasné a v duchu se jim omlouvám. Samozřejmě, že nebylo cílem. Ony obě už tam došly a tak vědí, že smyslem je každý den, každý krok, každý úsek společné Cesty. Ikdyž do Cíle třeba nedojdou, cíl jejich Cesty byl i přesto splněn.

Bylo to pro mě paradoxní poznání. Od počátku jsem sice stavěla Cestu nad Cíl, přesto pro mě bylo podstatné do něj dojít.

Pro Poznání si většinou musíte dojít do Cíle, abyste pochopili, že Cesta i Cíl jsou stejně podstatné.
Každá cesta má Cíl a ke každému cíli vede Cesta. 
Bez Cíle byste neprošli Cestou, bez Cesty byste nedošli k Cíli.