pondělí 8. srpna 2016

O ztrácení se



Když se ztratíte na pobřežní části Camino Portugues, obvykle pomůže mít oceán po levé ruce a jít na sever. Jinde na Caminu zabírá najít v obci kostel, Cesta vede skoro vždy kolem. V každém případě, nikdy nejste ztraceni dlouho, protože Vám vždy někdo ukáže směr a poradí, ikdyž nemluvíte stejným jazykem. Jak jsem psala již v článku O Průvodcích.

V životě to tak snadné není. Když ztratíte směr, najdou se někdy Průvodci, kteří Vás inspirují k najdutí směru nového. Ale většinou se objeví jen spousta rádců, kteří Vás strkají směrem, kde by Vás sami chtěli mít. Až nakonec zjistíte, že jdete cestou, která vůbec není Vaší. Že jste přijali cestu, kterou Vás někdo jiný nasměroval, ale kráčí se Vám po ní špatně. Nebo jste se snažili jít cestou, která je v daném případě nejběžnější, ale ať se snažíte jakkoli, nejde to. Právě proto, že není Vaší vlastní cestou.

Na Camino se vydává mnoho Poutníků právě proto, že v životě ztratilo směr, ocitli se na rozcestí, nevědí, kterou cestou se dát, část jejich cesty skončila či hledají nějakou další. Ukončení studia, zaměstnání, vztahu, nemoc a v nejhorším případě smrt jsou důvody většiny Poutníků proto, aby se vydali na Cestu.

Život se na Cestě zjednoduší na základní hodnoty, spánek, jídlo, počasí, boty, nohy a těch pár věcí, co nesete na zádech.
Víte kdo jste, odkud a kam jdete. Jste Poutník a jdete Camino de Santiago.
Většinou víte i proč tam jdete. Ať už to přiznáte okolí či jen sami sobě.

Vše ostatní postupně zmizí nebo se upozadí, naopak se začnou objevovat nové směry a myšlenky.

Camino Vám otevře obzory a začnete před sebou vidět cesty, které se Vám dosud zdály skryté, neschůdné či nereálné.