úterý 4. dubna 2017

"You have gone too far, to be able to go back. 
Došel jsi příliš daleko na to, aby ses mohl vrátit."
přečteno na nástěnce v Airbnb v Kodani

pondělí 27. března 2017



"It´s your road and yours alone. Others may walk it with you, but no one can walk it for you."
"Je to tvoje Cesta, jen tvoje. 
Ostatní po ní mohou kráčet s tebou, ale nikdo jí nemůže projít za tebe." 
Rumi

neděle 26. března 2017

O Vynucených krocích

Někdy si Vaše okolí myslí, že ví, co je pro Vás nejlepší Cestou. Co se Cíle týče, může se víceméně shodovat s tím, ke kterému chcete směřovat.
Hučí do Vás tak dlouho a silně, až podlehnete dojmu, že všechny Cesty, které jste vyzkoušeli a kterými se chcete dát jsou špatné a jen ta jejich dobrá. Uvěříte, že je Vaší vinou, že nedokážete dojít tam, kam byste chtěli, protože jste nezvolili jejich Cestu. Uvěříte, že chyba je ve Vás. A necháte se dotlačit do Cesty, která není Vaší.
Každý krok na Cestě, do které Vás někdo tlačí je utrpením. Ztrácíte pevnou půdu pod nohama, ztrácíte Víru v to, že někam dojdete. Ztrácíte chuť dojít co Cíle, protože s každým vynuceným krokem jste v něj přestali věřit. Špatně zvolenou Cestou k němu dojít nemůžete.Vynucená Cesta Vám znechutí i vysněný Cíl. Nakonec začnete pochybovat, zda k němu vůbec dojít chcete, zda je tím, po čem toužíte. Zda jste se nenechali dotlačit i k tomu, co je Cílem.
Abyste měli radost z dosažení Cíle, musíte za ním jít svou vlastní Cestou.

neděle 19. března 2017





" Osamělost je síla, která tě zničí, jestliže z tebe vyrazí a ty na ni nejsi připraven, 
ale také tě přenese přes vlastní obzor, když ji umíš využít." 
Reinhold Messner

pátek 17. března 2017

O Introvertech



„Jak může takový introvert, jako jsi ty, psát blog?“, ptali se mě. Zcela jednoduše, datluji ho prsty do klávesnice stejně jako by to dělal extrovert. Dokonce si myslím, že blog je jako stvořený pro introverty. To, že neumíte nebo nechcete vystupovat mezi lidmi ještě neznamená, že nemáte co sdělit. Dřív jsme psali do šuplíku, dnes posíláme shluk nul a jedniček do vesmíru. Možná si je někdo přečte a dají mu smysl, možná se ztratí v překladu. Možná pomohou někomu dalšímu.
Život bývá spravedlivý v tom, že když Vám v něčem ubere, jinde přidá. A tak jednu slabou stánku můžete vynahradit jinou silnou. Jen ji v sobě musíte objevit.
Umění presentovat se a prosadit se mezi lidmi bez rozpaků mi nebylo dáno. Argumenty jakkoli pádné a pravdivé v přítomnosti většího počtu lidí zůstanou jen v mé hlavě nebo se proderou ven třesoucím se hlasem. Umím se vyjadřovat jen obrazem nebo psaným slovem. Až díky psaní blogu mi došlo, jak silnou je tato má stránka.
Někdy na své Cestě musíte udělat více kroků, jít oklikou nebo vynaložit více sil na to, abyste došli ke stejnému Cíli jako ostatní. Ale u dalšího Cíle to může být naopak, stačí využít svou silnou stránku.

úterý 14. března 2017


 "If there is no way, create one."
"Pokud neexistuje žádná cesta, vytvořte ji."
Banksy

neděle 5. března 2017

"If you don't know where you're going, any road will take you there" 
"Pokud nevíte kam jdete, žádná cesta Vás tam nedovede."
Lewis Caroll,  Alice's Adventures in Wonderland, Alenka v říši divů

čtvrtek 2. března 2017

O špatných krocích



Děláme je všichni. Chyby, drobné přešlapy, větší šlápnutí vedle, kroky, které nám zvrtnou nohu nebo celý život. V lepším případě šlápneme vedle jednou a provždy se z toho poučíme. Vlastní hloupostí však často ne a ne se poučit, šlapeme opětovně po stejné cestě, stejným směrem, stejně špatnými kroky, které už jsme několikrát udělali.
Zvrtnout si vlastní nohu, rozbít vlastní nos nebo přerazit vlastní vaz však nebolí tolik, jako zkomplikovat Cestu těm, kterým jsme ji zkřížili. Pak nezbývá než přiznat to a omluvit se. Krok, který je pro mnohé tím nejtěžším.
Často věnujeme cizím špatným krokům větší pozornost než svým vlastním. Vidíme je někdy i dřív, než stačí došlápnout. Máme však právo mluvit jim do volby jejich Cesty? Nebo je to naopak naše povinnost upozornit je na slepou uličku, ztrouchnivělý most nebo příkrý sráz?
Každý je zodpovědný za své vlastní kroky. Ty, na kterých nám záleží, můžeme jen upozornit, že se nevydávají bezpečnou cestou. Zda se rozhodnou pokračovat je na nich. Můžeme jen čekat na rozcestí, zda nezaslechneme jejich volání a pak jim přijít na pomoc. Jen nemlčet, nepřihlížet zkáze a neodsuzovat pyšně jejich kroky. Protože nevíme, který bude poslední. Pak se můžeme jen ptát, zda jsme pro ně udělali dost.  
Jsou přešlapy, které nás přivedou na správnou Cestu a nakonec dovedou k Cíli silnější a moudřejší. Jsou šlápnutí vedle, které nás od našeho Cíle na dlouho vzdálí. A jsou špatné kroky, které nás svedou z Cesty nebo přivedou na její konec, protože jeden krok je vždy tím posledním.
Věnováno těm, jejichž špatným krokům jsme nedokázali zabránit.

pondělí 20. února 2017

O výběru Cesty



Vracela jsem se od vlaku domů osmikilometrovou procházkou únorovou rozmrzající krajinou. Na polní cestě se střídaly úseky zmrzlého ledu s rozbředlým bahnem. Zvažovala jsem, zda je horší uklouznout nebo zapadnout do bahna. A přemýšlela o tom, kde bych asi byla, kdybych před lety na jednom velkém rozcestí šla jinou cestou.
Těžko říct. Možná bych dnes byla jinde, možná by mě to cyklicky vrátilo na stejné místo.V každém případě bych prošla jinou cestu. Pravděpodobně bych nedosáhla některých svých cílů a snů, ale zase bych si splnila jiné.
Vždycky máme na výběr, ikdyž to vypadá, že volba žádná není. Ikdyž nevidíme ani rozcestí a máme před sebou pevně nalinkovanou jedinou cestu, můžeme si vybrat minimálně náš přístup. Přešlapovat na místě, dělat úkroky stranou, čekat na někoho, kdo nás popostrčí nebo popotáhne, vrátit se na poslední rozcestí a obejít nepříjemný úsek pohodlnější cestou nebo jít rovnou odhodlaně vpřed.
Pokud alespoň tušíte, k jakému Cíli směřujete, jde se Vám snáz. S dobrým přístupem nemusíte  na nepříjemném úseku Cesty ani uklouznout na ledu ani zapadnout hluboko do bahna.

středa 25. ledna 2017


"Umění chůze spočívá ve správné cestě. Tam máš přítele a tam jsi silný. Ubírej se směrem, kam bys šel, kdybys mohl. Když nalezneš svou cestu a kráčíš po ní, najdeš sílu, směr a cíl a nic a nikdo tě nemůže zadržet. " Mohammed Tahir, Beludža z Kvéty
 
Citát, který mi někdy před 10 lety napsal kamarád na malý lepící papírek a já ho založila, na mě vypadl z knížky     v době, kdy ho dokáži mnohem lépe ocenit.


čtvrtek 19. ledna 2017

O Snech


Je tomu rok, co jsem se odhodlala splnit si jeden ze svých snů a vydala se na Camino. Nikdy jsem toho nelitovala. Od návratu se mi o něm pravidelně zdá. Snad aby mi to připomínalo, že jsem stále na Cestě a že mám jít za svým Cílem.
Tak jako jsou velké a menší cíle, jsou i menší a větší sny. Zatímco Camino bylo z těch dílčích, měla jsem v životě tři velké sny. Dva z nich jsem si dokázala splnit, ikdyž cesta k nim vždycky nebyla snadná a trvala dlouho. Cesta, která mě stála hodně sil. Cesta k cíli, kvůli kterému šlo všechno ostatní stranou. Záleželo to nakonec pouze na mě, zda to dokážu.
Když by mělo přijít na třetí sen, trpce si uvědomuji, že na některé cíle sám nedosáhnete. Ať se snažíte sebevíc. Nevíte jakou cestou se vydat a ani nemůžete nikoho nutit, aby sdílel Váš Sen, Váš Cíl a Vaši Cestu. Můžete ho jen inspirovat, motivovat nebo ho požádat o pomoc. Jenže když nevíte koho inspirovat, motivovat nebo žádat, zdá se ten cíl zcela nereálným.
Říká se, že když si něco hodně přejete, spojí se Vesmír všemi svými silami, aby se to splnilo. Nejen protože chcete, ale protože si za tím jdete. Jsou však ti, kteří sdílí společný Sen, Cíl i Cestu a přesto se jim nedaří dosáhnout svého společného Snu. Těm už zbývá pouze Naděje. Čím víc takových potkávám, tím víc si přeji spíše za ně, než za sebe, aby se jim ten sen splnil.
Jsou sny, které se plní snadno. Sny, za kterými si musíte projít strastiplnou cestou. Sny, které si ani nemůžete připustit, protože víte, že jejich obsah je zcela nepublikovatelný. Sny, o kterých musíte mluvit nahlas, abyste jim vy i okolí uvěřili. Sny, které se můžou stát noční můrou. A nakonec i sny, které se nikdy nestanou skutečností.
A tak se pomalu smiřuji s faktem, že některé sny pro mě zůstanou navždy jen sny. Přesto bych si přála, aby se splnily jiným.
S každým nočním snem, kdy pochoduji s batohem na zádech po portugalském pobřeží a Galicijskou krajinou, si ráno uvědomuji, jak je důležité si své sny splnit. A také to, že o něčem můžeme jen snít.